Cestou necestou/Svatováclavské vyběhnutí

Dneska už jsem ze sebe měla pocit, že jestli neuteču, tak se zblázním...

... tak jsem utekla. :-)

Backstage z focení

Dostaly se nám do rukou nějaké fotky z backstage. :) k dokreslení předchozího článku.... :)

Proč si vyrábím kosmetiku I

Vždycky jsem na sebe patlala spousty a spousty kosmetických výrobků. Jen co jsem si na ně dokázala z brigád vydělat, případně z kapesného ušetřit.

Radosti všedního dne :)

Záznam našich malých radostí z posledních dní. :-)

Písi - písi :)

Náš malej začal v poslední době vykazovat známky nesporného výtvarného talentu, proto jsem se rozhodla, že jako správná matka mu nebudu stát v cestě jeho budoucí kariéře a vyrazili jsme do papírnictví pro to správné náčiní.

Foceni

Máme za sebou reklamní focení. Teda Náš malej má za sebou reklamní focení.

Nechali jsme se ukecat, že zrovna on je ten nejkrásnější, nejroztomilejší a naprosto nejvhodnější adept na prezentaci firmy, ve které si Můj drahý už odmakal nějaké ty přesčasy. Tudíž má ty správné konexe a navíc se nějak profláklo, že i přes svůj ne zrovna bio životní styl zplodil syna. A ten se teď právě hodí.

V hlavě se mi začaly přehrávat všechny možné scénáře od profi nasvíceného bílého plátna po sympatického zkušeného fotografa, který i z našeho drobečka vykřeše reklamní hvězdu. A já si tam jako hrdá matka budu fotit backstage, abych se pak mohla chlubit všem příbuzným. No jo... teorie. :)

V určený den jsme dorazili na místo, kde nás přivítala sympatická Iva se sympatickým fotografem, který nám hned ve druhé větě oznámil, že děti ještě nefotil. No paráda, proč si to nezkusit na našem malém, že. :)

A pak jsme začali. Místo bílého plátna spousta bílých kamínků, mezi kterými bylo naházeno pár balonků. A vedle tekla voda. Pro našeho malého ráj. Instrukce byly vydány vzápětí - sedět s osuškou na hlavě na kamínkách, hrát si s balonky (ne s modrými, ty nejsou kontrastní) a dívat se přívětivě fotografovi do objektivu. A cvičení začalo...

Běhali jsme kolem malého, který se vrhal všemi směry, házel kamínky do vody a přívětivě mával zaměstnancům, kteří na něj shlíželi z ochozů a děsně se bavili tím, jak naprosto nespolupracuje. Fotograf do toho zběsile cvakal jeden snímek za druhým a ještě si stihl vzpomenout na odraznou desku, kterou předal Ivě a po které se začal náš malej okamžitě také vrhat.

Pak přišla rychlá výměna rekvizit, místo osušky má malej hačat na dece, jinak se instrukce neměnily a pro našeho malého to začalo být lehce stereotypní. V tom se ale odněkud vynořila paní uklízečka s mopem a košťátkem a v tu chvíli bylo vymalováno. Náš malej se rozhodl, že zvelebí sídlo tohoto korporátu a začal zametat. Fotograf sympaťák se pak zkusil zeptat, jestli si myslím, že ještě něco nafotíme. Posadili jsme malého na osušku a zjistili, že už opravdu nenafotíme vůbec nic. :)

Začali jsme balit, pan fotograf si schoval náčiní a v tu chvíli začal náš malej házet takové úsměvy, že se nad ním málem rozněžnila i slečna Iva, která už začínala být zoufalá, že se nic pořádného nenafotilo.

Pan fotograf nás pak ujistil, že materiálu má dost (jestli je použitelný, to nezmínil) a slečna Iva asi běžela hledat dalšího zaměstnance, který bude věřit, že právě jeho děťátko je to nejkrásnější, nejroztomilejší a naprosto nejvhodnější pro reklamu. A mimochodem, vydrží sedět aspoň minutu v klidu? Ano? Tak to vás bereme! :-)

Fotky z backstage samozřejmě žádné nemám, kromě té jedné rozmazané, protože v tom frmolu bylo nereálné se o ně vůbec pokoušet.

S vůní kávy a skořice

Co to mělo být?

Luxusně orientální mýdlo s peelingovým efektem díky kávě a mleté skořici.

Co z toho vzniklo?

Prudce skořicové mýdlo s nádechem peelingu. :) no nic, třeba příště. ;)

Strom plný zvuku :-)

Nevíte, jaký dárek věnovat k prvním, druhým, třetím.... osmdesátým narozeninám?

Doporučuji tenhle zvuko-strom z Fleru: klik

Zvukostrom je naprosto parádní a navíc je prodejce neuvěřitelně rychlý. Psala jsem mu, že na to trochu spěcháme a byl velice ochotný. Objednali jsme ho v pondělí večer a ve čtvrtek ráno dorazil.

My jsem ho předávali k prvním narozeninám a radost byla veliká. Nejen dětská, ale i dospělácká. :)

Princip je jednoduchý. Hodíte kuličku na lístky a pak jen pozorujete a posloucháte, jak si to sviští dolů. Podle velikosti a materiálu kuličky se liší zvuk, který uslyšíte. 

Dole má zvukostrom ohrádku, která vám kuličky pochytá, tak je pak nebudete muset lovit v prostoru.

Ideální dárek pro mrňata, ale vyhrajou si i rodiče. Má to takové uklidňující účinky. :)

Inspiraci jsem našla zde.

Vychovávat, nebo Nevychovávat?

Nad tímhle tématem jsem přemýšlela už nějakou dobu a říkala jsem si, jestli to vůbec vytahovat. Nechci tím rozhodně rozpoutat nějakou debatu. Spíš nastínit, jak to máme my.

Než se malej narodil tak jsem v tom měla jasno. A taky jsem se tím vůbec netajila. Věděla jsem, že já budu v naší rodině ta přísná, ten zlej policajt, přesně v duchu zásad, které jsem znala z domova. "Škoda rány, která padne vedle."  A ještě bych k tomu dokázala směle tvrdit, že jsme v tom vyrostli všichni a nikomu to neuškodilo.

Jenže pak se malej narodil a mně došlo, že to chci prostě jinak. Tohle všechno najednou přestalo dávat smysl. A taky jsem zjistila, že následky přísné výchovy si s sebou nesu, i když nejsou na první pohled patrné.

A pak, když měl malej asi 3 měsíce, na mě vykoukla Nevýchova. Nevěřím na osud, ale věřím tomu, že tohle mě mělo potkat. Protože to přesně zapadalo do mých představ o rodičovství. Šla jsem do toho a celý kurz pro mě byl jako psychoterapie. Začala jsem si vzpomínat na situace, kdy mi naši nerozuměli, kdy jsem to chtěla jinak, ale nikdo mě neposlouchal. Začala jsem se vracet k svýmu dětskýmu já a zjistila jsem, že z něj už moc nezbylo. Jestli vůbec něco.

A tak jsme se s naším malým vydali jiným směrem. Nejdřív jsem teda potřebovala začít u sebe a vlastně s tím pořád trochu bojuju. Je nutné vymazat si z hlavy pár pravidel, kterými se řídí klasická česká výchova. Ne, opravdu není nutné, aby dítě poslouchalo na slovo své rodiče. I když to občas není lehké a ne, že by mi to dost situací neusnadnilo. :) A ještě pár dalších pravd, které taky stojí za povšimnutí... Nenosit, bude rozmazlený. Například.

Nedělám si iluze, že náš malej nebude v dospělosti nic řešit, protože mu díky naší výchově nezpůsobíme žádné trauma. Čemu ale věřím, že z něj vyroste sebevědomý dospělák, který si je vědom svých potřeb a dělá věci proto, že ho baví a ne proto, že to od něj někdo očekává. A taky ví, že na všem se dá domluvit.

A tak to spolu zkoušíme. Někdy to vyjde, někdy ne... ale o tom to je, nikdo nesliboval, že to bude super snadné. A většinou nám to vychází. :)