Foceni

Máme za sebou reklamní focení. Teda Náš malej má za sebou reklamní focení.

Nechali jsme se ukecat, že zrovna on je ten nejkrásnější, nejroztomilejší a naprosto nejvhodnější adept na prezentaci firmy, ve které si Můj drahý už odmakal nějaké ty přesčasy. Tudíž má ty správné konexe a navíc se nějak profláklo, že i přes svůj ne zrovna bio životní styl zplodil syna. A ten se teď právě hodí.

V hlavě se mi začaly přehrávat všechny možné scénáře od profi nasvíceného bílého plátna po sympatického zkušeného fotografa, který i z našeho drobečka vykřeše reklamní hvězdu. A já si tam jako hrdá matka budu fotit backstage, abych se pak mohla chlubit všem příbuzným. No jo... teorie. :)

V určený den jsme dorazili na místo, kde nás přivítala sympatická Iva se sympatickým fotografem, který nám hned ve druhé větě oznámil, že děti ještě nefotil. No paráda, proč si to nezkusit na našem malém, že. :)

A pak jsme začali. Místo bílého plátna spousta bílých kamínků, mezi kterými bylo naházeno pár balonků. A vedle tekla voda. Pro našeho malého ráj. Instrukce byly vydány vzápětí - sedět s osuškou na hlavě na kamínkách, hrát si s balonky (ne s modrými, ty nejsou kontrastní) a dívat se přívětivě fotografovi do objektivu. A cvičení začalo...

Běhali jsme kolem malého, který se vrhal všemi směry, házel kamínky do vody a přívětivě mával zaměstnancům, kteří na něj shlíželi z ochozů a děsně se bavili tím, jak naprosto nespolupracuje. Fotograf do toho zběsile cvakal jeden snímek za druhým a ještě si stihl vzpomenout na odraznou desku, kterou předal Ivě a po které se začal náš malej okamžitě také vrhat.

Pak přišla rychlá výměna rekvizit, místo osušky má malej hačat na dece, jinak se instrukce neměnily a pro našeho malého to začalo být lehce stereotypní. V tom se ale odněkud vynořila paní uklízečka s mopem a košťátkem a v tu chvíli bylo vymalováno. Náš malej se rozhodl, že zvelebí sídlo tohoto korporátu a začal zametat. Fotograf sympaťák se pak zkusil zeptat, jestli si myslím, že ještě něco nafotíme. Posadili jsme malého na osušku a zjistili, že už opravdu nenafotíme vůbec nic. :)

Začali jsme balit, pan fotograf si schoval náčiní a v tu chvíli začal náš malej házet takové úsměvy, že se nad ním málem rozněžnila i slečna Iva, která už začínala být zoufalá, že se nic pořádného nenafotilo.

Pan fotograf nás pak ujistil, že materiálu má dost (jestli je použitelný, to nezmínil) a slečna Iva asi běžela hledat dalšího zaměstnance, který bude věřit, že právě jeho děťátko je to nejkrásnější, nejroztomilejší a naprosto nejvhodnější pro reklamu. A mimochodem, vydrží sedět aspoň minutu v klidu? Ano? Tak to vás bereme! :-)

Fotky z backstage samozřejmě žádné nemám, kromě té jedné rozmazané, protože v tom frmolu bylo nereálné se o ně vůbec pokoušet.