Včera bylo nádherně, ideální počasí na pouštění draka. Dneska je teda taky krásně, ale už nejsme doma ve třech a navíc, dnes nám chybí ten drak.
Začalo to slibně. Malej se nechal vyvézt kočárkem na kopec, ani moc neprotestoval. Foukalo krásně, ani málo, ani moc. Sluníčko svítilo, všude barevné listí, z kopce jsme měli nádherný výhled na naši vísku.
Můj drahý vybalil fidlátka a mohlo se do vzduchu. Drak nám dělal radost, stoupal výš a výš. Vypadalo to, že jsme našli skvělou zábavu pro otce a syna, ačkoliv po čase začalo být jasné, že radost má hlavně otec.
Našeho malého to brzy přestalo bavit a rozhodl se, že nám zábavu malinko zkazí a překouše šňůru. Mohlo by se zdát, že tohle je ten moment, kdy nám uletěl drak, ale není tomu tak. Malému se dílo dokončit nepovedlo, i když urputnej byl velice a neodradila ho ani hrozba natržených dásní.
Byl pak tedy uklizen do bezpečné vzdálenosti a draka chytil pěkný stoupák. Můj drahý pln nadšení chtěl zkusit, jestli ho to vytáhne těch 100m, co máme dlouhou šňůru. Dětskou radost v očích mu však záhy zkalilo poznání, že konec šňůry není napevno přivázán k držáku a drak, kterého už nic neomezovalo, se rozhodl vystoupat ještě mnohem výš. :) A zpátky se mu rozhodně nechce. Malej to komentoval slovy "Není pipi" a bylo z něj cítit lehce zlomyslné uspokojení.
Tak a tady nám drak mizí v dáli. Vypadalo to, že nenávratně, ale po pár stech metrech zamířil k zemi. I tak jsem o něj ale přišli, protože když jdete na vycházku a před nosem vám přistane takhle prima drak, tak ho tam přece nemůžete nechat. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat